Bible dosvědčuje, s jakou péčí se Pán Ježíš osobně věnoval tělesným i duchovním potřebám nemocných, a že mnoho z nich uzdravil a osvobodil od působení Zlého. Svým učedníkům pak přikázal, aby konali totéž. Ve svátosti pomazání nemocných, sám Ježíš pokračuje ve svém díle záchrany člověka, dotýká se nemocných svou uzdravující rukou a dává jim zvláštní milost Ducha svatého. Modlitba víry a mazání požehnaným olejem odkazují právě na působení Ducha svatého a na lásku, s jakou k nemocným přichází sám Bůh.
V naší domácí tradici známe svatou tajinu pomazání olejem jako duchovní pomoc nemocným, hlavně však umírajícím. Stalo se tak díky vlivu latinského křesťanství, které ve středověku ztratilo apoštolské a biblické kořeny této tajiny.
Již sv. apoštol Jakub ve svém listě, který je součástí biblických knih, píše:
„Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.“
(Jk V., 14-15)
Máme tu jasné svědectví, že sv. tajina pomazání nemocných nebyla „posledním pomazáním“ udíleným umírajícím, ale představovala léčení nemocí duševních i tělesných. V Evangeliu podle sv. Marka se o tom píše následující:
„I vyšli a volali k pokání, vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.“
(Mk VI., 12-13)
V prvokřesťanské církvi se všechny bohoslužebné úkony spojovaly se sv. liturgií. Zvláště je to vidět na svatebním obřadu, který je sestaven jako sv. liturgie bez eucharistického kánonu. Jiné obřady se vytvořily z jitřní bohoslužby. Tento proces trval podle odborníků do konce VIII. Století.
Svatá tajina pomazání nemocných se v církvi udílela nemocným od nepaměti, ale nejprve způsobem velmi prostým. Svatý Irinej (+140) o ní svědčí v polovině II. století a později sv. Serapion (+366), přítel sv. Athanasia Velikého, zanechal dokonce modlitbu nad sv. olejem v písemné podobě.
Již rozšířený obřad udílení sv. tajiny pomazání nemocných přišel z Byzance na Kyjevskou Rus a do Moskvy. Konal se v katedrálních chrámech na konci velkého postu, obyčejně na Velký čtvrtek nebo sobotu. Na Velké Moravě se tato tajina začala udílet po příchodu sv. Cyrila a Metoděje v IX. století. Po vyhnání učedníků sv. Metoděje po roce 885 se z ní postupem času stalo „obávané“ poslední pomazání.
Změna v chápání sv. tajiny pomazání nemocných nastala v minulém století spolu s obnovou duchovního života křesťanů, jak na Západě, tak i na Východě. Tato tajina předně pomáhá léčit hříchy, jako příčinu všech nemocí duchovních i tělesných. Udílí se každoročně všem křesťanům v období velkého postu. Ve všech farních chrámech se má konat v předvečer Velkého čtvrtku. V tomto obřadu se při každém biblickém čtení zažehává svíce a zatíná se do mísy s moukou, která se pak použije na prosfory pro paschální sv. liturgii. Olej by měl být olivový, smíšený s červeným vínem na památku podobenství o milosrdném Samaritánu, který, jak se píše v evangeliu, vymyl raněnému rány olejem a vínem.
Význam pro duchovní život má tato sv. tajina nesmírně veliký. Existuje řada svědectví i v našem prostředí, kdy svatý olej přinese věřícímu zázračné uzdravení, kterému předcházelo vždy upřímné vyznání hříchů viditelných i neviditelných, úmyslných i neúmyslných. Využijme nadcházejícího velkopostního období a připravme se k přijetí sv. tajiny pomazání nemocných udílené v čase, kdy se blíží svátek svátků sv. Pascha a my budeme moci být účastni svého duchovního vzkříšení spolu s Kristem v jeho záři a slávě.
+ metropolita Kryštof
Hlas pravoslaví: 2009/3